Finále anglického FA Cupu z roku 1953 je možná tím neznámějším v historii soutěže. Říká se mu také Matthewsovo, protože se v něm zaskvěl legendární křídelník Stanley Matthews. Jak se na duel mezi Blackpoolem a Boltonem dívat z dnešního pohledu?
Oba celky do vyvrcholení sezony nastupují s trochu jinou taktikou, zatímco Blackpool se dlouho neúspěšně snaží prorazit kombinačním fotbalem, Boltonu se docela daří záměr překonávat hřiště dlouhými míči, což mu vynáší vedení až 3:1.
Místy udiví až enormní tvrdost utkání. Hráči si jdou nekompromisně po nohách a některé zákroky soupeře jen stěží rozcházejí. Rozhodčí používá píšťalku opravdu sporadicky, v dnešní době jsou pravidla osobních soubojů posunuta výrazně dál ve prospěch ochrany zdraví fotbalistů.
Ještě k rozhodčímu. „Sandyho“ Griffithse zdobí renomé jednoho z nejlepších tehdejších sudích, ale v duelu například evidentně nařizuje chybně rohový kop ve prospěch Boltonu. Nikdo z hráčů NEPROTESTUJE. Nikdo.
Co se týče konečného výsledku, Blackpoolu pomáhají především dva faktory k tolik oslavnému obratu z 1:3 na 4:3. První, a méně uváděný v historických pramenech, jsou zranění ofenzivních hráčů Boltonu z druhého poločasu. Nat Lofthouse a Eric Bell v duelu skórovali, ale po tvrdých zákrocích hráčů Blackpoolu je Lofthouse poloviční a Bell posledních třicet minut nemůže téměř ani chodit. Střídat se pochopitelně nemůže. Bolton začíná pouze bránit.
A tak nastalé (byť neoficiální) přesilovky využívá ke své exhibici osmatřicetiletý matador Matthews. V prvním poločase se mu moc nedaří, ale ve druhém si na pravém křídle maže soupeře na chleba. V tomtéž prostoru se ovšem pohybuje i zmrzačený Bell, takže cesta k brance je výrazně volnější.
Přestože všichni patrně znají Matthewsovu rychlou kličku do protipohybu, která vždycky směřuje doprava, nikdo z protivníků na ni nedokáže zareagovat. Jsou z ní nejen tři gólové asistence, ale řada dalších centrů zůstává nevyužitých. Když pohyb Matthewse pozorně sledujete, brzy zjistíte, že Cristiano Ronaldo je jeho mladší klon.
Finále na druhou stranu nevychází ani jednomu z gólmanů, George Farm z Blackpoolu se přímými chybami podepisuje pod dva obdržené góly, Stan Hanson z Boltonu pod jeden.
Blackpool střílí klíčové dvě branky v 89. a 92. minutě. Zatímco v dnešní době by hráči poraženého celku jen sklesle padli na trávník se značně potemnělou myslí, první myšlenka hráčů Boltonu sportovně míří ke gratulaci soupeři a podání ruky. Za pár minut se na jejich tvářích objevují i úsměvy.
Dopadlo by ale finále stejně, kdyby se Boltonu nezranili ofenzivní hráči, případně mohli vystřídat? Když vidíte kulhajícího fotbalistu, kterak se marně snaží aspoň doběhnout přihrávku, načež míč uzme hráč soupeře, je vám hráčů Boltonu až líto. V tehdejší době bez střídání ale zřejmě jen holý fakt.
A ještě něco, na tu malou domů už si zpětně asi nezvyknu…
