Jestliže se o Brianu Cloughovi říká, že je to nejlepší trenér, kterého Anglie kdy neměla, lze podobnou úvahu vztáhnout v československém podání na Jaroslava Vejvodu. O své veleúspěšné trenérské kariéře hovoří v knize Jak to viděl Vejvoda.
Vejvoda je neodmyslitelně spjatý se slavnou érou pražské Dukly, kdy v jejím dresu válely takové osobnosti jako Masopust, Pluskal, Kučera či Novák. Fotbalovému orchestru šéfoval z lavičky právě Vejvoda, který s ní získal hned sedm mistrovských titulů.
Zasloužil se také o vzestup polského fotbalu. Dvakrát trénoval Legii Varšava, kterou sice přebíral u dna tabulky, ale nakonec ji dotáhl až k mistrovskému titulu. V týmu nastartoval kariéry několika hráčů, kteří v roce 1974 vybojovali na mistrovství světa v Německu bronzové medaile. I jeho polské dobrodružství má v knize místo.
Ta ve svém základu není chronologickým ohlédnutím za kariérou úspěšného kouče, ale spíš utříbeným souborem jeho fotbalových myšlenek. V jednotlivých oddílech se Vejvoda věnuje například funkcionářům, v dalším životosprávě, v jiném zase vývoji taktiky. Z této části knihy vám vlastně vypadne Vejvodova trenérská filozofie v kostce.
V druhé polovině knihy prochází bývalý útočník pražské Sparty či Vítkovic jednotlivé éry svých celkových tří angažmá v Dukle a vzpomíná na své svěřence. Závěrem nabízí už zmíněné zážitky z polské štace, kde naopak na něj vzpomíná někdejší opora Legie Kazimierz Deyna.
Kniha je zajímavým svědectvím vývoje trenérské školy v tehdejším Československu. Vejvoda je totiž jeden z prvních koučů, kteří získali oficiální trenérské vzdělání a nepřesunul se na lavičku pouze coby úspěšný bývalý fotbalista.
A když k teorii přidáte respekt, přísnost a českou chytrost, vznikne elixír, který stojí za přečtení.
Jak to viděl Vejvoda
Autoři: Jaroslav Matějka, Jaroslav Vejvoda
Počet stran: 232
Rok vydání: 1983
Hodnocení #kopejzaknihu: 6/10
