„Povedzte Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?“ Stejně jako ve filmu Černí baroni, není třeba odpovídat. Je to svět fotbalu, který je momentálně kolem nás.
Pojďme od začátku…
Perfektní, nová sezona začíná. Osmnáct týmů v lize je sice trochu nadplán, ale aspoň bude v televizi fotbalu dost!
Počkat, nebo ne?
Den před výkopem prvního zápasu je tady stará známá písnička – máme v týmu nakaženého. Ha, ale tentokrát jsme na to vyzráli, protože karanténa už neplatí pro celý tým, ale jen pro dotyčného jedince. No jo, ale co když se zítra objeví další… Času málo, voda stoupá.
Všichni další naštěstí negativní, jdeme na věc! V době zjištění této informace už lednička do výkopu nestihne ani vychladit pivo.
Hráči nastupují na hřiště v rouškách. Prosím vás, berete si je i po zápase do společných sprch? Nebo se koupete někde venku?
Zápas je fajn, ale neměl jsem během něj brát do ruky telefon. Valí se na mě zprávy o nakažených v dalších týmech. Nakažení, kam se podíváš. Doteď nechápu, jakým mávnutím kouzelného proutku se odehrává kompletní první kolo.
Tak trochu doufám, že tenhle proutek mají i organizátoři Ligy mistrů. Ovšem bohužel, tohle proutí neroste všude, natož na Faerských ostrovech, kde stromy prostě nejsou.
Celá Evropa zjišťuje, že do tohoto překrásného kouta země můžete navozit klidně padesát bojeschopných fotbalistů, ale hrát prostě nemůžete, protože jeden test vyšel pozitivně. Takže potenciálně jste pozitivní snad úplně všichni. Vzkaz je jasný, okamžitě leťte všichni pryč, nebo vás tady šoupneme na čtrnáct dní na nějaký ostrov, který nepoužíváme.
A tak je tenhle mistr své země ze soutěže administrativně venku, aniž by si kopl do míče. No ty vole. Tenhle ročník asi nebude Liga mistrů, ale Liga hygieniků.
Teď začínají být podělaní úplně všichni. Karanténa už není jen výmysl hygieny, ale i dobrovolný krok klubových šéfů. Vzhledem k tomu, že situace se v celé zemi stále zhoršuje, je to tak trochu kličkování mezi kapkami (přesněji kapénkami).
Do toho vám trenér naříká, že se cítí jako blázen, když se nemůže vidět s novináři. Trenér, kterého si dovedu představit v roli filmového Ramba, kterak rotačním kulometem kosí všechny nekompetentní pisálky. Tak tenhle trenér teskní po novinářích. Kde jsem se to hergot ocitnul?
Druhé kolo v domácí lize bez problémů. Říkám si, jestli tohle nebude taková růže mezi trny.
Pojďme zkusit reprezentační fotbal. Po dlouhých deseti měsících! Všichni se hrozně těší, ale když se obvykle člověk na něco moc těší, něco se pokazí. A taky, že jo. Zase je tady to slovo pozitivní, které v posledních měsících zní tak strašně negativně.
Bratia naštěstí mají taky kouzelný proutek a zápas s nimi nám přináší krásný fotbal s krásným výsledkem.
Ráno po zápase je ale při čtení zpráv snad horší než ráno s kocovinou. Národní tým se rozpouští! V totálním chaosu oscilují možnosti od kontumace pondělního utkání ve prospěch soupeře po sehrání zápasu s nějakým jiným výběrem.
Jakým? Slavoj Houslice s trenérem Broukem Pytlíkem? To není jasné. Jasné je jenom to, že jsme dokonale nečitelný tým.
Co bude dál? A má vůbec smysl, aby něco bylo?
